Z mistráku na svěťák

MČR sprint triatlon Tábor

Republikový šampionát ve sprint-triatlonu se stejně jako loni odehrál v Táboře.

Centrum závodu se znovu přesunulo na náměstí T.G. Masaryka. Nedostatek vody nakonec znemožnil vylézání z vody po kamenných schodech jako obvykle a zatraktivnil tak průběh závodu. Start i výlez z vody byly na pláži pod dětským hřištěm vzdálené zhruba 450 metrů od depa. 

S plaváním jsem byla spokojená, pošetřila jsem si i síly na následný výběh do depa. Na kole se mi jelo také dobře, v tříčlenné skupince se nám podařilo navýšit náskok od zbylých soupeřek. Technicky perfektně jedoucí Vendy vlétla do depa nejrychleji a vytvořila si tak klíčový náskok. Já jsem z depa vybíhala s Ruskou za zády a tak jsem si určovala své tempo. Nevím, jestli za mnou Anastazia mohla ušetřit zásadní síly, ale na poslední osmistovce mě předběhla a moje nohy už nedokázaly zareagovat.

Přesto jsem byla s celým průběhem závodu maximálně spokojená a nic bych neudělala jinak.

SP v triatlonu Tiszaujvaros

Světový pohár v Maďarsku je rozdělený do dvou dnů. V sobotu semifinále a v neděli finále, ve kterém se představuje nejlepší třicítka z předešlého dne. Tato modifikace vznikla především díky tomu, že se plavecká část odehrává na malém jezírku uprostřed městského parku, kam by se více jak 30 závodníků snad ani nevešlo. Navíc je 750 metrů měřící plávání rozděleno do třech okruhů, takže boj o pozice ve vodě je velmi atraktivní.

Přestože jsem v semifinále dokončila až na 16. místě, probojovala jsem se do nedělního finále jako „lucky looser“, protože jsem jela v rychlejší rozjížďce a postoupila jsem tedy na čas. 

Z postupu do finále jsem měla velkou radost. Do závodu jsem nastupovala s čistou hlavou, první třicítku už mi nikdo vzít nemohl. Nakonec jsem svůj výsledek ještě o několik pozic posunula a konečným 23. místem jsem si vylepšila své umístění ve světovém poháru.